Jak k nám přisla Timmy ...
Tak zase jednou nastal ten den, kdy se vstává později a páníček pochopí, že by se měl prioritně věnovat nám a ne se vymlouvat na nějakého Práci, za kterým pořád chodí. A tentokrát jsme navíc zas po delší době nastoupili do našeho pelíšku v autě a hurá na výlet! Páníčci pořád, že bude velké překvapení, tak jsem se těšil, že to bude zase za tou bíglí smečkou, se kterou chodíme na výlety. Byla to ale úplně jiná bíglí smečka a navíc jsme nešli na výlet, ale zůstali jsme na jednom místě. Psů tam bylo spousta, ale většina byla od nás oddělená plotem, takže ze začátku tam kromě mě a Sáry byly pouze dvě fenky, se kterými jsem si mohl hrát. Pak naštěstí přibyly ještě dvě další, takže když páníčci vedli ty svoje nudné řeči, tak jsem využil čas a jal se s nimi seznamovat blížeji (no víte jak). Po počátečních neúspěších jsem konečně vybral tu pravou (i když páníčkům se můj výběr z nepochopitelných důvodů moc nelíbil) a začal se s ní sbližovat. V té chvíli mě bohužel začal vyrušovat sousedovic Labrador, kterého jsem musel přes plot upozornit, kdo že je pro ty fenky Áčko, takže jsem nakonec skončil zase v pelíšku v autě. Pak ale přišli páníčci a ejhle, na tu fenku, co jsem si ji vybral (mimochodem jmenuje se Timmy), jsem zapůsobil natolik, že k nám nastoupila do auta a přivezli jsme si ji domů. Protože ale vím, že už doma jednu fenku mám a není to ani měsíc, co jsme do světa poslali našeho společného syna, rozhodl jsem se na to jít pomaleji a první noc jsem spal jako obvykle v pelíšku se Sárou.
Druhý den jsme ale již všichni tři řádili, Timmy napadlo, že využijeme ty pichlavé keře, co máme podél plotu a schovávala se za ně a my se Sárou jsme ji honili.
Holky se celkem rozdováděly, jsem rád že si rozumí. Já už přece jen jsem starší a dávám většinou přednost jiným zábavám, ale chtěl jsem ukázat, že když chci, tak s těmi puberťačkami taky umím držet krok.
A tak jsme všichni běhali po zahrádce a vrtěli ocásky .....
...a pak jsme Timmince ukázali, jak že se to dělá, když chceme páníčkům udělat trochu radosti (Timmy to nevěděla, ale páníčci si vždycky vezmou takový malý blýskavý předmět, nutí nás se buď nehýbat či s námi různě cvičí a nakonec se na ten předmět upřeně dívají a většinou se pak radují jak malé děti, i když je to celé celkem nuda), no za tu trochu jídla co nám dávají to snad stojí.
Takže se mi zase troch přiblížil můj sen o velké smečce fenek, už mám dvě! Jen tak dál, páníčci! Nesmíte ale zapomínat, že já jsem ten PRVNÍ!!!!
Tak zas příště
Šimon