Lovecká zkouška očima Šimona ....
Moje panička se rozhodla, že by mě chtěla uchovnit, abych také mohl mít štěňátka. Jedna z podmínek je úspěšně absolvovat loveckou zkoušku. Vybrala mi barvářskou zkoušku honičů (BZH). Nastudovala jak "na to", a potom na mně pokusném králíkovi to začala zkoušet. Taková lovecká zkouška BZH se skládá z nepobarvené stopy divočáka, chůze u nohy v lese, poslušnosti a z 10 minutového odložení s výstřelem. Některé části mi šly docela dobře. Chůze u nohy mě sice moc nebaví, ale když musím, tak musím. U poslušnosti jde hlavně o přivolání, to pak záleží na tom jestli za to něco bude :) . Stopovat mě baví cokoliv, ať je to zajíc, srnka nebo divočák. To bylo príma, to jsme chodili do lesa, kde mi páníček připravil stopičku a já jsem po ní potom s paničkou šel. Na konci jsem měl vždy schované spárky z divočáka a ty tak pěkně voněly!!! Mohl jsem si je potom cestu zpátky nést v tlamičce. To byla pro mě nejlepší část přípravy na zkoušku.
A teď přijde ta nejhorší a to bylo odložení. Já jsem psíček závislý na páníčcích, já i když se po nějaké stopičce vydám, tak se rychle vracím zpátky, protože co kdyby se mi páníčci ztratili. Stačí, že chodí páníčci do práce. Z toho taky velkou radost nemám, a teď si představte, že oni mě každý den na odpolední procházce začali přivazovat ke stromu a odcházeli pryč se mi schovat. To byla hrůza! Já jsem jim tak nadával (to jako že jsem štěkal) a oni se vraceli a strašně mě hubovali a zase odcházeli a vraceli se a odcházeli. Nakonec jsem tedy pochopil, že se vždycky vrátí, a když jsem nenadával, tak mě moc chválili.
A pak to přišlo. Bylo to na konci října, bylo moc ošklivo, panička byla
moc nervózní, ale mně to docela šlo, stopu jsem zvládl, dokonce jsem dostal
navíc 3 body za hlášení u kusu. Poslušnost a chůzi jsem taky zvládl, ale
pak přišlo to odložení. Bylo tam moc lidí a moc psů, a já jsem se moc bál,
aby mě tam tentokrát nenechali, a tak jsem moc plakal.
A to jsem neměl dělat. Zkoušku jsem neudělal, a páníčci se moc zlobili. A
pak mi nastalo peklo. Nechávali mě pořád a všude samotného (to prý
abych si zvykal). Nejčastější slovo, které jsem slyšel, bylo zůstaň. Na
cvičáku mě taky trápili. Nakonec se páníčci rozhodli, že už mi to
celkem jde a přihlásili mě znovu na zkoušku.
Bylo to v létě, bylo krásně, byli tam samí sympatičtí lidé i pejsci a já jsem vyhrál nad svým strachem z odloučení a zkoušku jsem udělal !!!!
Páníčci měli velikou radost, já jsem za to dostal velikou odměnu, a hlavně teď už můžu!!!
Lovecká zkouška očima Sáry ....
Bylo to super, chodili jsme po lese, dělali jsme stopičky, alespoň chvíli mě nechali samotnou v lese u stromu, běhala jsem po lese sama, jenom občas mě přivolali, výborně jsem si to užívala. A pak mě prý přihlásili na nějakou zkoušku......
Stopa byla dobrá, akorát to prasátko na konci té stopičky bylo hrozně malinké (to jsem měla najít???) Poslušná já jsem pořád, odložení bylo v pohodě, panička si tam někde postávala a s někým si povídala, a pak mi nějaký myslivec zatroubil a řekli mi, že to mám v I. ceně. Tak jsem to asi udělala.
